Dělej svou práci a usmívej se na lidi

Byl jsem včera ve své oblíbené hospůdce.
Je to docela malá hospůdka na našem sídlišti. Chodím tam rád. Personál je na mě milý a zpravidla mám pivo před sebou dřív než si sednu. Obsluha je nevtíravá a já mám příjemný pocit, že tam patřím.
Včera to ale bylo jinak. Za barem stála osoba, kterou jsem tam nikdy předtím neviděl. Aha, asi nový personál. Jinak nikdo. Seděl jsem na své židli a nikdo mě neobsluhoval. Přestal jsem mít tu osobu automaticky rád. Nerad čekám a měl jsem žízeň. Naštěstí se objevila paní šéfová a bez řečí mi natočila pivo. Usmála se, postavila pivo na stůl a odešla. Neusmívala se. Asi má starosti.
U druhého piva byl scénář velmi podobný až na to, že nová osoba (jestli slečna, nebo paní jsem si nevšiml) stála za barem, vypadala že nemá co dělat a kouřila cigaretu. Pak se odněkud vynořila paní šéfová, donesla mi pivo a usmála se na mě, když ho stavěla na stůl.
Po nějaké chvilce se zvedla hladina hluku u kuchyně a když jsem se tam podíval, tak se paní šéfová hádala s tou novu osobou - od té doby vím že se jmenuje Monika.
Třetího piva jsem se málem nedočkal. V té době už jsem silně uvažoval o tom, že odejdu do vedlejšího baru.
Jako stálý host chápu, že točit pivo, roznášet ho po celém lokále a u toho dělat inventuru skladových zásob je na jednu ženskou moc. Takže jsem zůstal, ale po celou dobu jsem nepřestával kroutit hlavou nad novým personálem. Ten přístup. Několikrát jsem uvažoval že jí řeknu: Haló, slečno! Jste tady barmanka, měla byste točit pivo a starat se o hosty.
Jako stálý host chápu, že je tady nová a neví co má dělat, nezná ceny, nezná hosty. Ale jako ostřílený šéf a znalec povah můžu říct, že ta tady nevydrží. Nikdo se nebude dívat na její znuděný obličej a čekat jestli se rozhodne, že ho konečně obslouží.
Takže Moniko, tady je rada pro tebe: Dělej svou práci a usmívej se na lidi.
Možná nejen pro tebe.

Mort post mortem

Dnešní den začal divně. Na svém ICQ jsem našel od Morta zprávu a link. Tam jsem se dočetl, že můj přítel Jan Kebrle (alias Mort) ukončil svůj život v noci ze 4. na 5. dubna 2008.
Přiznám se, že mě to vzalo. Letos už druhý z mých přátel. Ten první žije.
Ale vrátím se k Honzovi.

Seznámili jsme se na 13. brněnském conu (tenkrát to ještě byl Dracon), kde jsem měl přednášku o telepatii. Přišel za mnou po přednášce do baru mladík se vzhledem Chucka Norrise s tím, že by se mnou rád probral nějaké věci ohledně mé přednášky. Tehdy jsme dost popíjeli, ale to už ke conu patří. Od té doby jsem se s Mortem potkával pravidelně, kdykoli měl cestu přes Brno. Vzhledem k tomu, že tehdy se zbláznil do jakési baletky Katky ze Vsetína, tak ty návštěvy byly celkem časté.

Katka.
To je samostatná kapitola v Mortově životě. Nikdy jsem se s ní nepotkal, ale podle toho co si o ní myslím, to byla vypočítavá mrcha, která Morta akorát vysávala. Pamatuji si na několikahodinové telefonáty. Pamatuji si jak do ní neustále "tlačil" nové telefony, platil kredit, kupoval dárky, a vzpomenu si i na to, jak jednou zjistil, že nemá na účtu nic, protože mu ho Katka vybrala svou kartou do nuly.
Tady někde začala Honzova cesta směrem ke dnu, i když možná přišla, mnohem dřív, ale možná také mnohem později, ale u toho jsem já nebyl, takže nevím.

Pamatuji si Morta v době, kdy se plně věnoval Linuxu. Pamatuji si Morta v době, kdy pracoval pro Asima, kdy jsme seděli na zahrádce v Asimově kavárně, pili pivo a já mu postupně boural databázový model jeho aplikace na správu wi-fi hotspotů. V té době byl celkem v pohodě. Katka ho sice ještě nepustila, ale něco dělal a to ho drželo nad vodou.

Pak se stala spousta věcí, ale já bych si z dovolením svého přítele Honzu "Morta" Kebrleho rád zapamatoval právě v té době, kdy to byl vynikající profík přes Linux a především dobrý kamarád.

Takže ať se stalo, co se stalo, Morte, zůstal tady po tobě smutek. Nevím, co je po smrti. Tak daleko jsem nedošel. Já došel jenom k tunelu, ale ty už jsi na druhé straně. Někde jsem četl, že se ti splní, to v co jsi věřil. Doufám, že (i přes to že jsi si silně narušil karmu) to není nic tak hrozného, jako byl tvůj život tady.

Morte, pokud ten někde nahlížíš do Matrixu a hledáš něco o sobě, čeho by ses zachytil, tak pro tebe mám jeden citát. Doufám, že z něj pochopíš, že tě chápu a nezlobím se na tebe. Tady je:
Morte mori melius quam vitam ducere mortis.

Antidepresivní fotky

Tento anaglyf (3d fotka pro červeno/modré brýle) jsem pořídil na procházce po lese vloni na podzim. Když je mi smutno, nasadím brýle a za dvě vteřiny jsem zpátky v lese. Funguje to. Vyzkoušej to taky.

Pro tvorbu byl použit Zoner 3D Photo Maker.
Pokud sháníte jenom brýle, lze je objednat samostatně .
3D fotografie je úžasná zábava. Jenom ještě přidám varování - je to návykové.

Pár dalších z mých 3D fotek.